Primář znojemské transfuzky Simonides: Stát se nemůže starat o všechno, zodpovědnost je i na lidech

Už více jak třicet let pracuje v oboru hematologie primář znojemského hematologicko-transfuzního oddělení MUDr. Jan Simonides. Kampaň Znojemsko na dřeň přijal s nadšením. Rád přivítá nejen potencionální dárce kostní dřeně, ale chtěl by z jejich řad získat i nové dárce krve.

Co čeká člověka, který se rozhodne darovat kostní dřeň?
Lidé, kteří chtějí darovat kostní dřeň, musí počítat s určitým nekomfortem. Ale to už tak bývá, že když chce člověk pomoct druhému, tak to nemusí být úplně pohodlné. Nejprve se provedou krevní testy, kdy se zjistí, jakou má ten člověk krevní skupinu antigenní strukturu na bílých krvinkách. Existuje velké množství kombinací těchto povrchových struktur (antigenů) na bílých krvinkách, ale může se teoreticky stát, že v těch miliardách lidí na celém světě je někdo genetický stejný. U transplatací se pak hledají lidé s co nejvíce shodnými antigeny, protože to zvyšuje úspěšnost transplantace. Byli bychom pochopitelně rádi, kdyby lidé nezůstali jen u odběru vzorku do registru dárců kostní dřeně, ale kdyby darovali i krev, aby si vyzkoušeli, jestli jsou schopni i většího odběru a jak jejich tělo snese tuto zátět.

Tak aby byli schopni dát případně kostní dřeň?
Ano. Odběr kostní dřeně se v současnosti provádí tak, že se nastimuluje speciálními léky kostní dřeň ze které se vlivem těchto léků vyplaví kmenové buňky dárce, a ty se pak odeberou podobným způsobem, jak se na separátoru odebírá plazma. Tohle, pokud je dárce vybrán, se provádí pro náš region nejblíže v Brně. Už se ustupuje od odběru z pánevní kosti, kdy byl dárce v celkové anestézii.

V Česku je v registru dárců kostní dřeně třeba oproti Německu velmi málo lidí. Lze to nějak změnit?
Právě tato kampaň může pomoct. Stát se nemůže starat o všechno, zodpovědnost je i na lidech a mohou se sami zapojit.

Jak jste spokojeni s množstvím dárců krve na Znojemsku?
Odhaduji, že tak čtyři až pět procent populace v našem okrese chodí dávat krev, což je dobré.

Hodně lidí ze Znojemska jezdí dávat plazmu do Rakouska. Nedělá vám to problémy?
Pro nás to znamená to, že chtě nechtě musíme dávat dárcům také finanční příspěvky, abychom byli schopni konkurence. Nemůžu se tvářit, že zvládnu stejně přeplavat bazén, když si přivážu jednu ruku k tělu, jako ten, který bude mít obě ruce volné. Plazma to už je trochu obchod, protože jde o výrobu léků. U odběrů krve ale jednoznačně preferujeme bezpříspěvkové dárce.

Někdo nechce dávat krev, protože se domnívá, že to tělu vadí. Je to tak?
Po celém světě jsou miliony dárců krve, a kdyby to mělo nějak zásadně škodit zdraví, tak už by se o tom někde seriózně psalo. Regulované, řízené dárcovství krve, což znamená ženy třikrát ročně, muži čtyřikrát ročně, nemůže být nějak škodlivé. Dárci mají svoji krev pod neustálou kontrolou. Pokud někdo dává plazmu dvakrát třikrát týdně, to už je na diskuzi. V Česku je povoleno darování plazmy dvakrát měsíčně do celkového množství pětadvacet litrů za rok.